DENTAL TRIBUNE česká & slovenská edice Osobnost 3 MUDr. Pavel Chrz: Nerad bych skončil jako úředník Loď změnila kapitána, kurs zůstává Samozřejmě, ale prosazení samostatného zákona o České stomatologické komoře nebude jednoduché, protože někteří členové pravicových stran nejsou příliš nakloněni podobným organizacím. Mají představu silného státu a silného jedince s tím, že vše si bude vyřizovat jedinec se státem. My se naopak domníváme, že tam musí být ještě nějaký mezistupínek, a to jsou právě tyto organizace. Takže ani za pravicové vlády to nebude až tak jednoduché. Komora má vlastní knižní edici, jak jste spokojeni s fungováním? Hodláte vydávat další tituly? Samozřejmě, máme objednané další projekty, ale je to zase trochu komplikovanější, protože těch autorů, kteří jsou schopni něco dobrého napsat, tolik není. Je třeba s nimi jednat a přesvědčit je, že vydání knížky společně s komorou jim přinese stejný prospěch jako při spolupráci s některým z vydavatelských domů. Myslím si, také že v současné době se bohužel nepíše tolik, kolik by se psát mohlo. Jak jste byli spokojeni s průběhem Pražských dentálních dnů? Pražské dentální dny, to je v podstatě naše vlajková loď, věc, kterou se rádi chlubíme. Je to tradice a tyto Dny mají poměrně MUDr. Pavel Chrz • narozen v roce 1954 • 1979 ukončil studium na 1. LF UK v Praze, od té doby se věnuje oboru orální chirurgie • v roce 1982 získal atestaci I. stupně • 1990 spoluzakladatel a člen představenstva LKS • 1991-1994 člen představenstva ČSK (hospodář) • Od 1994 viceprezident ČSK • od roku 1994 provozuje vlastní zubní ordinaci v Poděbradech • 2005-2008 členem Vědecké rady 1. LF UK • 2000-2008 předseda České stomatochirurgické společnosti • od 2009 prezident ČSK Takže se hledá kompromis mezi jednotlivými členskými státy – a tak to bylo i na pražském zasedání. Na plenární zasedání je předložena deklarace a ta se musí mezi státy projednat. Chce to čas, aby si členové představili, jak to bude fungovat. My jsme na podzim 2008 připravili deklaraci o fungování dentálních hygienistek v dentálním týmu, která se schválila teprve letos na podzim v Bruselu, ale musím říct, že je to zase jenom kompromis. Ta původní deklarace byla daleko údernější, protože většina lékařů má jiné představy o fungování dentálních hygienistek než státní správa, která chce nedostatek zubních lékařů nahradit dentálními hygienistkami, což je samozřejmě špatně. Ale nakonec to vyznělo jako příliš velký kompromis. Takže z tohoto pohledu je takováto mezinárodní organizace méně pružná, ale na druhou stranu si představte, že bychom měli jako samostatná komora získávat nějaké informace v Evropské komisi o tom, co se vlastně připravuje, a k jádru věci bychom se vůbec nedostali. Dostali bychom jen výsledek přefiltrovaný přes naše Ministerstvo zdravotnictví. Ale tím, že CED funguje, se k informacím dostáváme daleko lépe. Obecně se potýkáme se nedostatkem zubních lékařů: jak se snaží naše komora tento problém řešit? Například právě zmíněnými hygienistkami? Neustále jednáme s Ministerstvem zdravotnictví o změně vyhlášek a předpisů, které upravují práci zubní hygienistky. Jsme jasného názoru, že dentální hygienistka má velké opodstatnění v celém týmu při poskytování zubní péče, v žádném případě nemůže nahrazovat práci zubního lékaře, ale pouze ji doplňovat. Tím vedoucím týmu – a to se Od září má Česká stomatologická komora nového prezidenta. Je jím doktor Pavel Chrz, který po osmnácti letech vystřídal MUDr. Jiřího Pekárka. Dental Tribune přináší rozhovor, ve kterém se dozvíte více o směřování komory, prosazování nového zákona nebo postavení hygienistek v rámci zubařského týmu. Chybí Vám každodenní lékařská praxe? Patnáct let jsem dělal panu doktorovi Pekárkovi viceprezidenta a v této pozici jsem měl na starosti poměrně rozsáhlou agendu, proto již dlouhou dobu ordinuji pouze dva dny v týdnu, a to se snažím udržet. Je pravda, že někdy se to trochu pozmění a není možné být v ordinaci celé dva dny, někdy musím třeba obětovat půlden komoře navíc, ale snažím se ordinovat. Jinak mi samozřejmě každodenní ordinování chybí, ale za těch patnáct let jsem si musel zvyknout. Já tu práci mám pořád ještě rád a nerad bych skončil pouze jako úředník. Z vašich dosavadních vyjádření vyplývá, že práce komory bude kontinuálně navazovat na předchozí. Přesto, kdybyste mohl vypíchnout několik bodů, které se Vám zdají důležité, jaké by to byly? Naším snem, již delší dobu, je samostatný zákon o České stomatologické komoře, proto naše snahy míří k jeho prosazení. Druhou věcí, kterou bychom chtěli zlepšit, je komunikace uvnitř komory. Myslíme si totiž, že to se v minulých letech trochu podcenilo – třeba jsme nedokázali naším členům vysvětlit, co všechno jsme pro ně udělali, například že to, že dostávají peníze od zdravotních pojišťoven není samozřejmost, ale že to bylo na základě dlouhých a někdy velmi urputných jednání. Systém vzdělávání si také vyžaduje úpravy. Máme dojem, že tak jedna třetina zubních lékařů ví, o čem práce stomatologické komory je. Máme hodně těch, kteří nevědí, co komora dělá, a rádi bychom je s tím seznámili. Dalším zásadním bodem, o který budeme usilovat, je pokračo- tradici silných osobností v čele institucí? Na to je těžká odpověď. Já jsem přesvědčen o tom, že je potřeba v rámci demokracie jednat. Silní jedinci vystupují spíš z pozice síly, já si nemyslím, že je to dobře, nicméně uznávám, že v určitých okamžicích to může přinést krátkodobý úspěch. Ale z mého pohledu to není dobré pro práci do budoucna. „Princip solidarity, tak jak je nastaven v každém veřejném systému, je v zubní péči nesmyslný, 90 % zubních onemocnění je ovlivnitelných pacientem.“ vání v tom, co jsme začali v roce 1997, tedy snaha o vyřazení další části zubní péče z veřejného zdravotního pojištění. Ušetřené prostředky pak mohou finančně posílit péči, která zůstane hrazena z veřejného zdravotního pojištění a která je v současné době ekonomicky natolik podhodnocená, že se zdravotnická zařízení dostávají do problémů. Princip solidarity, tak jak je nastaven v každém veřejném systému, je v zubní péči nesmyslný, 90 % zubních onemocnění je ovlivnitelných pacientem. V takovýchto solidárních systémech zubní péče není nikdy tak dobrá jako tam, kde se sjednává přímo s pacientem. Takže je snaha směřovat k větší účasti pacienta? Samozřejmě. Prosazujete jednotné vystupovaní komory tak, aby nebyla postavená na jedné osobě. Jak se toto daří prosazovat v zemi, kde máme Radíte se s doktorem Pekárkem? Moc ne. Ne že bych si myslel, že to, co tady vybudoval je špatné. Naopak, v tomto ohledu má doktor Pekárek nehynoucí zásluhu. Jeden z důvodů, proč se s ním neradím je ten, že patnáct let jsme spolu velmi úzce spolupracovali, jeho myšlenky znám, myslím si, že jsem schopen je rozvíjet, možná trochu jinou cestou. Ale ty hlavní cíle máme totožné. Když se vrátíme k zákonu o komoře – jak se ho daří v současné době prosazovat? V současné době je ticho po pěšině, protože rozložení politických sil a současná politika vůbec nenahrává tomu, aby se něco rozumného dělo, takže se teď čeká, až budou nové volby, a poté se musíme snažit náš návrh prosadit. Předpokládám, že pro návrh by byla příznivá pravicová vláda? značnou návštěvnost. Letos tam bylo 1400 účastníků, což si myslím je opravdu hodně. Po odborné stránce byla úroveň velmi dobrá, je pravda, že se některé přednášky líbí někomu více a někomu méně. Já jako zubní chirurg si z toho vždy vyberu to, co mě zajímá, tedy nějaké novinky v oboru, které se budu snažit uplatnit v praxi. Ten, kdo dělá estetickou stomatologii si nenechá ujít přednášky pana profesora Vaniniho o fotokompozitních výplních, protože to je něco, co jsme se tady nikdy neučili. A co CED? Bude mít nedávno proběhlé zasedání nějaký reálný dopad pro nás? CED byla založena jako lobistická organizace při EU. Tak, jak se nabalovaly státy EU, tak se rozšířila a trochu mi připadá, že tím velkým rozšířením ztrácí akceschopnost. Původně to bylo pár států, dnes jich je tam 27. A ty jednotlivé státy, nebo jejich zástupci, mají rozdílné názory na fungování zubního lékařství.